Kapitola 9

Kapitola 9

Byla jsem po tom zážitku hrozně potlučená a už jsem se nemohla dočkat, až se koně vydají k vodě. Zhltala jsem pár malin na zahnání hladu, a vzala jsem do rukou luk. Toulec jsem si přendala přes hlavu na záda a zkusila jsem vystřelit. Nikdy jsem to nedržela v ruce, ale moje tělo přesně vědělo, co má dělat. Zase jsem jako cíl použila, jablko. Trefila jsem ho přesně tam, kam jsem chtěla i z dvaceti metrové dálky. Můžu být na sebe hrdá, ale těžší to bude z koně! Slunce bylo ve stejné poloze jako včera, ale koně se nikam vydat nechtěli. Dokonce ani Morfeus neřehtal na přesun. Prostě se jen pásl, jako ostatní koně. Zmocnil se mě pocit, že si Morfeus myslí, že teď je jeho stádo, moje stádo! Vzala jsem luk a šla za Morfeusem. „Ahoj hochu! Copak se děje?“ Kůň jen sklopil uši a odtáhl hlavu. Jo, je to tak! Musím mu nějak dát najevo, že to tak není. Jinak se o celé stádo budu muset starat já! Už vím! Použiju Amulet. Doufám, že to vyjde! Natáhla jsem ruce před sebe, volám všechny síly země, pomozte mi! Potřebuju, aby na nějakou dobu Morfeus mluvil a rozuměl mojí řeči!  Amulet začal znovu pálit, ale tentokrát ne tak moc. Pořád jsem si to opakovala v hlavě a amulet čím dál víc pálil. Morfeus se na mě zvědavě koukal. Potom stáhl uši a vzepjal se na zadní. Bolestivě zařehtal a zase se uklidnil. V tu chvíli už ani mě amulet nepálil. Co to bylo?! Uklidni se Morfeusi! To jsem já, teda moje myšlenky. Ty slyšíš moje a já ty tvoje, je to kouzlo! Aha, hrozně to bolelo! Už mi to nedělej jasné?! Neboj, už ne! Poslouchej, ta vyjížďka. No nechtěla jsem, aby to tak dopadlo! A už vůbec jsem nechtěla vést tvé stádo!  Ale vypadalo to tak! Jsem kůň, nevím, jak to myslíte vy lidi! Takže jsme si to ujasnili? Máš zpátky své stádo, já ho nechci vést, chci být členem. Chvíli se na mně jen tak díval a stříhal ušima, potom konečně odpověděl. Dobře, ale chci vědět, co má znamenat to, že na nám sedíš na hřbetech a tlačíš do nás nohama! Já se jen chci naučit jezdit, teda chci naučit jezdit vás. Když bude nebezpečí, musím se taky nějak zachránit. A když vy nebudete vědět co dál, chci vám poradit. Proto vás učím poslušnosti! Záleží mi na vás! Navíc tady byly bohyně a jedna řekla, že se mám naučit jezdit a střílet z luku. Proto tě chci poprosit Morfeusi.. Klekla jsem si na kolena a natáhla ruku, budeš můj kůň, a budeš mě poslouchat v dobrém i zlém? Budeme spolu chránit stádo a likvidovat nepřátele jako jeden organismus? Morfeus slavnostně zvedl hlavu s ocasem a otočil se ke mně, jestli to myslíš vážně a budeš se k nám chovat jako člen stáda, pak ano. Já Morfeus, budu tvůj kůň! Položil svůj čumák do mé dlaně, a v tu chvíli kouzlo vyprchalo. Pak se odtáhnul, nechal si nasadit uzdečku a počkal, až nasednu. Potom divoce zařehtal a vydal se i s koňmi přes les. Otěže jsem držela v jedné ruce a v druhé luk. Vypadali jsme jako z pohádky – krásný kůň s bojovnicí na hřbetě. Všichni koně hltavě pili, a když byli napojení, vydali jsme se zpátky cvalem.