Kapitola 7

Kapitola 7

Valentýna zrudla, proč jí to takhle řekla?! Nechtěla, aby se jí začaly smát a proto nasedla na koně a zmizela tryskem ve tmě. Aneta sklopila hlavu, ale pokračovala v cestě. Viki cestou přemýšlela nad Valentýninými slovy. Nakonec zavrtěla nad Anet hlavou, a rozjela se do stáje. Anet šla sama, v úplné tmě, s hrozně těžkými věcmi. Najednou kolem ní něco projelo. Zadívala se do tmy, ale nikde nikdo. Šla dál, až narazila na nějaký sloup, či stěnu? Ne, bylo to menší než stěna, a vyšší než sloup, a taky o hodně chlupatější. King se vrátil a chtěl, ji asi něco ukázat vybízel ji, ať nasedne. „ Kingu“ pohladila ho „ teď nemůžu jet, musím domů,“ jenže King to jen tak nevzdal, šťouchal do ní, pohazoval, hlavou, řehtal, dupal, ale potom se Anet vzdala a nasedla. King spolu se stádem jeli nocí, až zastavili na jedné z pastvin. King, ale pokračoval s Anet na hřbetu dál do noci. Radši šli krokem, až dojely k velké spoustě ohořelého dřeva. Anet sesedla. „ Co se stalo?“King rozhrabával dřevo, až se prohrabal k ohořelému erbu, oknu, visky, zlatému náhrdelníku a podkově. Anet se na ty věci dívala, bohužel všechno dávalo smysl. Erb pověšený na radnici spojený s celým dřevěným městem, okna vypadly z domů, z hospody s visky se vytratil celý alkohol a vylil se do potoků, její máma nosila zlatý náhrdelník a podkova upadla koni od jejího otce, když prchali před požárem. „ No to snad ne, má rodná vesnice. Jak jsi jí našel? Skončila v troskách.“ Rozbrečela se Anet a chtěla okamžitě pryč. King jí odvezl zpátky i s náhrdelníkem její matky. Stádo běželo za ním tam i zpět domů. Anet usínala v slzách a zdál se ji, hrozný sen, nebo vzpomínky? Další den, seděla na posteli. Nevzmohla se na jediné slovo. Potom si oblékla mikinu a tepláky, vydala se ven na místo, kde včera pustila Kinga na svobodu. „ Kingu!“ Volala, ale nikde nic. Vydala se tedy po pěšince do lesa. Šla dlouho, ale Kinga nenašla. King, ale v duchu tušil, že ho někdo volá. Okřikl stádo, ať nikam nechodí. Anet seděla v mokré trávě se sklopenou hlavou a třásla se zimou. King běžel, ale nedokázal ji najít. King si vzpomněl, na včerejšek rozběhl se, tím směrem. Pot z něho stékal velice rychle, ale on dělal jakoby nic. Když doběhl na místo, uviděl Anet a zvesela na ni zařehtal. Anet se postavila a rozběhla se za ním. King, ale couvl, Anet se zastavila.