Kapitola 6

Kapitola 6

Na druhý den šly obě do stáje. Instruktorka zrovna vyvěšovala na budovy plakáty. „Schůze v pátek u kavárny v 18:00“ stálo na nich. Aneta chytla Valentýnu za ruku a zašeptala ji „ zůstáváš?“ Valentýna se na ni podívala pohledem na bodě mrazu „ jo radši zůstanu, nechci, abys udělala nějakou blbost, při které ses přizabila“ Aneta odkráčela, do stáje. Nemohla se na Valentýnu už ani dívat. Večer, když všichni odešli, schovaly se mezi balíky sena. Lechtalo to. Když šla majitelka zamknout stáj, chtělo se Valentýně kýchnout, je totiž astmatik. Aneta jí dala prst pod nos. „ Pšik!“ ozvalo se za balíky sena. Majitelka, ale nic neslyšela, protože v tu chvíli zařehtal Woter melon. Když vedoucí odešla, ještě chvíli čekaly, než úplně odejde. „ Baf!! To jste nečekaly co?“ Polekala je jejich kamarádka Viki, která se schovala ke koni. „ Co ty tady děláš?! Málem z nás vylétly duše.“ Povídá Valentýna, Viki ukáže na Kinga „slyšela jsem vás a chci to vidět, vezmu si Borůvku tak honem!!“ Aneta si uvědomila, že když to říkala Valentýně, byla ve stáji i Viki a všichni ostatní. „Fajn, fajn můžeš jet s námi, ale žádné blbosti. Jasný?“ Viki přikývla, a šla si pro výstroj. Když byly nachystané, King zaváhal, „ Pojď, neboj, vždyť jsme jeli i včera.“ Uklidňovala ho. „ Nasedat a jedem, pomalu jasný? Kdo pojede první?“ Aneta pobídla Kinga a řekla „já, King byl určitě vůdce svého stáda, kdyby někdo nevěděl pozná se to tak, že nechce pracovat, vůdce je důležitý pro celé stádo..“ Valentýna obrátila oči v sloup a skočila ji do řeči „ jo jasně! Chápeme, nejsme začátečníci!“ Viktorie nudou skoro usnula, nebýt Borůvky co dělá všechno skoro sama. Nejprve jely krokem, pak naklusaly a postupně se rozjely cvalem, ale koně byly pořád nervozní. Najednou, koně prudce zastavily, až holky skoro spadly. Nastražily uši. Nikde nic. Korneta a Borůvka se otočily a chtěly vyrazit zpátky do stájí. „Hej! V klidu! To nic není!“ Povídaly nervozním klisnám. Jediný King stál a díval se do tmy. Najednou, se v dálce objevili… divocí koně!! King radostně zařehtal a rozešel se za rodinou. Anet radši sesedla a držela ho za otěž. „Vím jak ti je hochu, já taky trpím nad ztrátou milovaných.“ Řekla, a po tváři se jí rozlétly slzy. Začala z něho sundávat věci, až na uzdečku. „ Šílíš?! Majitelka tě seřve! Je možné, že tě vyloučí z klubu!“ Anet se na Valentýnu podívala, ale dělala jakoby nic. „ Jdi a užívej svobody!“ Řekla, naposled pohladila Kinga, stáhla uzdečku a King jí zařehtal na pozdrav, potom spolu s celým stádem zmizely ve tmě. Anet se usmála, posbírala věci a namířila si to do stáje. Holky na ní zíraly, ale nakonec Valentýně došla trpělivost, seskočila z koně. „ Co si o sobě myslíš?! Že ti celý svět leží u nohou?! Vzpamatuj se už prosím tě! Ten kůň ti nepatřil, ano možná byl divoký, ale pořád do něho dávali peníze majitelé ne ty. Já.. já tě prosím, vrať se za ním a chyť ho, nechci.. nechci ať máš malér… protože jsi má kamarádka a.. ty drží spolu.“