Kapitola 4

Kapitola 4

Na druhý den zůstala Aneta doma. Ze včerejška ji pořád bolel hrudník a těžko se jí dýchalo. Myslela na Bety, na Kinga, ale nedokázala, si vzpomenout, jak spadla. Najednou jí začal vyzvánět mobil. Volala ji Valentýna. „Ahoj, je ti líp?“ ptala se „jo, ale bolí mě hrudník. Jak se má Bety? A co King, je hodný?“ vyptávala se „právě o Bety jsem s tebou chtěla mluvit“ Anet se polekala a málem se udusila bylinkovým čajem. „Co jí je?!“ vykoktala ze sebe „ včera večer se jí kolika zhoršila, když jí převážely k veterináři, byla hrozně zesláblá a veterinář rozhodl, že ji musí uspat. Je mi to líto vážně. Je tady ještě spousta práce, zavolám ti odpoledne zatím ahoj.“ Aneta okamžitě začala vzlykat a nemohla skoro dýchat. „Co se stalo?“ přiběhl k ní do pokoje její táta a začal ji plácat po zádech, aby se nadechla „ Bety…. Oni… uspali ji!“ řekla Anet přes nával slz a vzlyku. „ To mě strašně mrzí, byla to úžasná kobyla.“ Anet brečela otci na hruď, ale necítila se nijak v bezpečí jak by měla. Celý den jenom ležela v posteli a vzpomínala na úžasné zážitky s Bety. Její malý, pejsek k ní přicupital a vyskočil jí na postel. „ Ahoj Angel, víš to, víš, že je Bety… mrtvá?“ řekla Angel s těží. Angel si k ní lehla a zakňučela. Anet se pousmála a začala ji hladit. V druhém šuplíku našla fotky svých prvních dnů s Bety.  Byla s ní tak šťastná. Dokonce tam byla fotka, jak jí poprvé čistila kopyta a hřívu. Její táta je vynikající fotograf, mohl by se tím živit, ale už je pozdě. Při obědu jí znovu volala Valentýna. „ Tak co?“ řekla Valentýna se starostí. „ No nic moc, ale dobrý“ Valentýna si povzdychla „ byla to báječná klisna. Na ni nikdo nezapomene.“ „ Alespoň já nezapomenu, když už ostatní ano“ řekla Anet. „ Už musím, jdu si chystat Lesley. Tak zatím ahoj!“ řekla  Valentýna a Anet v jejím hlase uslyšela radost, když to nedávala tak moc najevo. „ Jo ahoj.“ Řekla Anet a položila mobil na stůl. „ Ta tvá kamarádka se o tebe teda bojí.“ Řekl její táta „ Je to má nejlepší kamarádka a jmenuje se Valentýna a ne Ta.“ Řekla s posměškem tátovy. „ Dobře vyhrála jsi, nechceš si po obědě zahrát poker?“ zeptal se s výsměškem v očích. „ Ne, potřebuju se z toho vyležet“ řekla sklesle. „Jak chceš, stejně začíná můj oblíbený seriál.“ Anet se ušklíbla „ no vidíš!“ A odešla. Její táta jen obrátil oči v sloup.