Kapitola 17

Kapitola 17

 „Našli jsme ho, ale byl v hrozném stavu a musel ho odvést veterinář. Tam ti řekli, že musí podstoupit šíleně drahou léčbu. Nedokázal jsem ti pomoci, a ty jsi utekla. Ten den byla strašlivá bouře a my tě našli pozdě v noci. Každý den jsem za tebou chodil do nemocnice, ale tobě zkrátka přeskočilo. Chtěla jsi se zabít. Ten den jsem nemohl usnout, a tak jsem se šel projet na koni.. Flamengo se roztryskal a za žádnou cenu nechtěl zastavit. Pak jsem tě uviděl na poli s žiletkou v ruce. Zabránil jsem ti v tom.. ale odtrhla nás policie - jsou to dva roky a nebyl jediný den, kdybych na tebe nemyslel!“ Tu větu řekl skoro neslyšně. Anet měla slzy v očích „musel to být úžasný kůň!“ Na víc se nezmohla a začala brečet. Než stihla něco udělat, Mike už ji objímal a hladil po rozpuštěných vlasech. Stáli tak asi minutu, když zaslechli hlasy a klapot kopyt. „A slyšely jste, že ta holka z Moncheri, co vlastní toho nádherného fríského koně, na něm jela bez sedla na vyjížďku, ale strhla ji z hřbetu větev?!“ Několik hlasů vyprsklo smíchy a pár koní zařehtalo na pozdrav. Mike pustil Anet a dělal, že s ní mluví o Diablovi. „Čau Miku! Nový kůň? A kdo..“ - „Anet!“ Markéta, Andrea i Natálie se zarazily uprostřed stájové uličky a civěli na ně dva. „Ale, jak?“ Prolomila ticho Natálie. Mike se otočil k nim a klidným hlasem řekl „potkali jsme se na závodech, nebýt tady Diabla“ kývl hlavou k boxu vedle „tak tady Anet není.“ Andrea máchla rukou do vzduchu a rozešla se s Uralem do boxu „takhle jednoduché to určitě nebylo, mluv dál. Všechno chceme vědět, tak nevynechej jediný detail!“ Mike s Anet jim tedy prozradili celý příběh a všechny napjatě poslouchaly. Když vyprávění skončilo, všichni si šli zase po svých. Mike zavedl Anet do domu „No konečně, co jste tam dělali?“ Oba se vydali do kuchyně, kde Jane, právě pekla čtyři obrovské stehna kuřat. „Potkali jsme  Natku, Andy a Market takže jsme jim museli říct celý příběh ze závodů.“ Jane, jenom kývla hlavou a dál se věnovala škrábání brambor. Dál se o ně nezajímala, a tak se vydali po schodech do druhého pokoje. Přes celý barák najednou zazněl štěkot a vlčí vytí. „Co to bylo?“ Nezněla moc polekaně, ale chytla se Mika ještě silněji za ruku. „To je Minet. Když jsme tehda poprvé hledali Kinga, vykotila se zpoza keře a ty jsi ji hned vzala s sebou domů. Je to vlk a pes v jednom.“ Oba se rozesmáli. Došli nahoru do Mikova pokoje a Minet ned vyskočila z postele a vrhla se k nim. Zdá se že Anet poznala, protože jí olízala celý obličej. Když se Anet rozkoukala po celém bytě, všimla si Mikových kreseb. Byly nádherné! Nejvíc ji zaujal kůň s krkem k tělu a nataženou přední nohou, měl dlouhou hřívu a plavé zbarvení. „To jsi kreslil ty?“ Otočila se na Mika s papírem v ruce, ten přikývnul. „ Jo. Ty obrázky někdy prodávám – nebo teda máma.“ Znovu si prohlédla celou kresbu a nemohla od ní odtrhnout oči. „Kreslíš podle něčeho?“- „Podle skutečnosti. Ten kůň na tom obrázku je Trysk, a tohle“ ukázal na koně, který se právě vzepínal na zadní a pohazoval ohonem, hříva mu při tom vlála „ je King.“ Anet vzala kresbu do rukou a prohlížela si koně. „Je nádherný. Musíme ho najít, nebo ho alespoň zkontrolovat, jak to s ním vypadá.“ Mike zapíchl pohled do země a přišel k Anet blíž. Když vzhlédl, dívali se navzájem do očí. Potom si dali dlouhý polibek.