Kapitola 17

 Kapitola 17

Anet otevřela oči, viděla nad sebou doktora. Vedle ní seděl Mike a držel její ruku. Za hlavou měla přístroj a hadičku napojenou na její ruku. „Co se stalo?“ Vydala ze sebe pomalu, slovo po slově. „Utekla jsi z veterinární kliniky do deště. Našli jsme tě až čtyři hodiny po tom a možná bychom tě nenašli vůbec, kdyby kolem tebe nestálo stádo a neochraňovalo tě před vlky...“ Řekl Mike „ máš zápal plic a velice sníženou imunitu, musíš ležet a odpočívat. A návštěvy máš od 10:00 do 17:30 v 9:00 je snídaně, 13:00 máš oběd a 18:00 večeři. Zatím odpočívej, a kdyby něco, stačí zmáčknout na tvém náramku červené tlačítko.“ Dodal doktor a odešel. „ Anet co tě to napadlo takhle utíkat?! Víš, co se ti mohlo stát?!“ Aneta se na něj podívala „vím, ale neudělala jsem to schválně. Nikam jsem běžet nechtěla.“ Anet se napila čaje, který ji podal Mike „ Kde je King?!“ Vyhrkla, až se při tom zadusila. „ King je u veterináře. Říkal, že se musíš rozhodnout ty, co s ním bude.“ Anet přepadla naděje „a kolik v tom stádu bylo koní?!“ Mike se na chvíli zamyslel a pak odpověděl: „ Myslím, že dvacet tři z toho asi dva zranili vlci.“ Anet čaj dopila a potom řekla s očima plných slz „pusťte ho, nechte ho jít domů! Je to jeho stádo!“ Začala brečet a Mike jí objímal a utěšoval, co mohl. Zůstal u ní až do konce návštěv. „ Už budu muset jít.“ Řekl a byl připravený k odchodu. Anet ho chytla za ruku „počkej, něco ti pošeptám.“ Mike se sehnul. Aneta mu dala pusu a řekla, že ho miluje. „ Miku návštěvní hodiny skončily. Bude muset odejít.“ Mike se narovnal a z jeho očí plynulo: Taky tě miluju! Potom odešel. Aneta začala usínat.    

                                                            ***

Druhý den si Aneta myslela, že umírá. Nemohla jíst, a když myslela na domov, byla agresivní. Mike přišel až o půl páté odpoledne. Aneta byla úplně nesvá, klepala se, měla fialové rty a brečela. Mike se jí dotkl, byla ledová. „Anet, mám zavolat doktora?“ Anet se ho chytla „ Nne! Miku, jáá ..uuž nechci, žíít.“ Vykoktala ze sebe. Mike nevěřil svým uším. Objal ji a nechtěl ji pustit. Řekl ji, jak její malé hříbátko sílí a jak King nechtěl kvůli ní na svobodu. Ona se uklidnila a dokonce snědla trochu večeře. Stejně nemohla zapomenout na to, co zažila. V noci opět brečela. Byla rozhodnutá, tenhle život musí skončit!!