Kapitola 16

Kapitola 16

Když dojeli, King se tak, tak držel na nohou. Veterinář ho hned vzal na sál, no spíš do takového malého boxu za klinikou. „ Co s ním teď bude?“ Ptala se Anet „musím ho pořádně prohlédnout. Máš u sebe nějaký Kingův doklad?“ Anet se otočila na Mika, stál tam jako tvrdé Y. „Víte King je divoký kůň. Já jsem ho zachránila, ale to je dlouhá historie.“ Řekla a otočila se na veterináře, potom pohladila Kinga po šíji a vše se jí v hlavě promítalo znovu jako v kině. Začaly jí po  tvářích stékat slzy, Mike ji za zadu objal. „Tak dáme se do toho ano? Víte, potřeboval bych tu s ním být sám. Pokud vám to moc nevadí.“ Anet zavrtěla hlavou a potom něco zašeptala Kingovy do ucha, pohladila ho po šíji a šla s Mikem do čekárny. Asi po půl hodince ji veterinář přišel oznámit, že King má velice vážné schvácení kopyt.  Anet začala hrozně plakat a Mike ji začal utěšovat. „ Je to vážné?“ Zeptal se Mike za Anet. „No, léčba bude drahá a dlouhá.“ Mike se na ní podíval a ptal se dál „ Kolik asi bude stát jedna léčba?“ Veterinář luskl prsty a přiběhla k němu černo vlasá pomocnice s nějakou tabulkou. Veterinář po ní přejížděl prstem a potom řekl „ Jedna důkladná léčba stojí 1.500 korun českých. King se musí léčit, aspoň pět krát za tři měsíce, a když si vezmete že to celé trvá rok je to dohromady… 30.000 korun českých.“ Anet se zatočilo v hlavě. „ Na to nikdy nemůžeme našetřit Miku..“ Začala brečet ještě víc. „ A pokud to nezaplatíme?“ Ptal se Mike veterináře. „Tak nic. Buď si ho vezmete zpátky a nebude moct skoro chodit, nebo ho utratí.“ Anet nevěřila vlastním uším, nejprve Bety a teď by to měl být i King? A do toho ještě její táta! „Můžeme za ním? Prosím“ hlesla šeptem. Veterinář kývl hlavou. Anet přišla ke Kingovi, ležel tam nehybně na čisté slámě a jen tak oddychoval, když si klekla, podíval se na ni, jako by chtěl říct: Konečně jsi přišla! Anet začala brečet Kingovi na šíji a nemohla přestat. V duchu si říkala: Co teď? Nemůžu ho ztratit! Stačila mi Bety a spor s mým otcem, o tom ani nemluvím! „Tak tedy, jak jste se rozhodla?“  V tu chvíli Aneta vůbec nevěděla, co má dělat. Jako smyslu zbavená se postavila a rozběhla se z veterinární kliniky pryč. Venku hrozně pršelo a začínala strašlivá bouřka. Aneta běžela, co jí nohy stačily, ale nevěděla, kam má utéct, ze světa? Do Kanady? Nebo snad do České Republiky? Běžela dál, vběhla do lesa. Byla promočená na kost. Potom se kolem ní něco šustlo, nechtěla o tom přemýšlet, jestli má být sežrána, nebude se bránit. Předběhlo jí to, začalo to ržát a v tu chvíli se Aneta zastavila, oddechovala pomalu, až se její dech úplně zatajil. Myslela, že se stal zázrak, že za ní King běžel jako vítr. Rozhlížela se kolem sebe, ale nikde nikdo. Když viděla jen rozmazanou šmouhu, zavřela oči úplně.