Kapitola 15

Kapitola 15

Večer vůbec nemohla usnout, protože spala s Mikem na seně. Najednou něco slyšeli. Zvedli se a přišli blíž k Veroninu stání. Hříbátko chtělo na svět. Po hodince už se hříbátko snažilo postavit na tenké nožky. Byl to hřebeček a moc se mu to nedařilo. Pokoušel se o to hodně dlouho, jednou například dostal tik, vyskočilo na nohy a ty se mu rozjeli. Nebo se postavil a zamotali se mu nožky. Potom se mu to podařilo! Začal sát mléko a potom šel spát. „ To je krása!“ Řekla Anet a otočila se k Mikovy. Mike přikývl „ Jsem rád, že se ti líbí, protože je tvůj.“ Aneta ho objala „ Děkuju! Teď bychom, ale měli jít spát, jsem unavená jako ten hřebeček.“ Mike se usmál „ Dobře.“ Když si zase lehli, chvíli si povídali a vymýšleli jméno pro hříbátko. Nakonec dostal jméno Trysk. Protože když se postavil, dostal tik a tryskal k Veroně.

Ráno, když se Anet vzbudila, Mike byl pryč a Verona s Tryskem taky! Podívala se na hodiny, bylo deset třicet! Jak mohla tak zaspat! Vstala a za minutku byla venku oblečená. „Překvapení! Vše nejlepší!“ Na dvoře stál Mike s Veronou a Tryskem, který měl balonky a na krku mašličku se štítkem: Pro Anet. Anet se vrhly slzy do očí. Rozběhla se k Mikovy a objala ho kolem krku „Děkuju! Děkuju! Děkuju!“ Pustila se a pohladila Veronu a Tryska. „ Nemáš za co, a mám pro tebe ještě jeden dárek.“ Zalovil v kapse a vytáhl chlupatou krabičku. Když ji otevřel, byl v ní náhrdelník s hlavou koně. Anet žasla krásou náhrdelníku a nevěděla co říct. „Otoč se“ řekl Mike a zapnul jí náhrdelník kolem krku. „ Já nevím co říct! Děkuju moc!“ Řekla a znova začala plakat štěstím. „ Nemáš za co!“ Anet mu dala pusu. „ Moc ti za všechno děkuju, ale teď bychom mohli jet hledat Kinga. Ano?“ Mike se usmál „dobře.“  Anet se šla umýt a za půl hodiny už byli oba připraveni na dvoře i s Halohou a Figarem. Když vyjížděli, uslyšeli štěkot. Rozběhl se k nim ten malinký vlček. „Je tak sladký!“ Řekla Anet. „Jak ho pojmenujeme?“ Zeptal se Mike opatrně. „ Já nevím. Můžeme výmýšlet po cestě. Tak pojeď.“ Rozjeli se a vlček se rozběhl za nimi. „Ty s námi nemůžeš.“ Řekla Anet a slezla z Halohy. Vzala vlčka do náruče a odnesla ho ke stáji. „ Tady si sedni a zůstaň, my se vrátíme odpoledne. Tak zatím ahoj a zůstaň tady!“ Řekla a šla zpátky k Haloze. Nasedla, a když odjížděli, ohlédla se a vlček tam seděl a smutně se na ně koukal. „Pa!“ Zavolala a pobídla Halohu do klusu. Hledání mohlo začít. „Kingu! Kingu!“ Volali zoufale, ale nic se neozvalo. Po tří hodinovém hledání to chtěli vzdát. „ Nemá to cenu. King už je bůh ví kde. Třeba ho někdo chytil nebo..“ „Ticho!“ Řekla Anet a zaposlouchala se do vzduchu. Na chvíli zavládlo neuvěřitelné ticho. „Slyšíš to?“ Ptala se šeptem. „Co?“ Ptal se na oplátku Mike. „Ržání! Slabounké, zoufalé ržání!“ Řekla Anet. „Pojeď!“ Pobídla Halohu do kroku a pořád poslouchala a modlila se, aby to byl King. Ržání bylo blíž a blíž každým krokem. Dojeli na rozlehlou louku kilometry daleko. Asi 60 m od nich byl vyvrácený veliký dub. Do jeho kořenů se zamotali Kingovi otěže. Chudák tam ležel na zemi bez vody na hřejícím slunci. „ Kingu!“ Vykřikla Anet a cválala ke Kingovi. Ještě za jízdy seskočila a tiskla se ke Kingovi. „Žije! Díky bohu žije!“ Mike chytil Halohu a dodal „Je dehydrovaný. Zavolám veterináře, zná to tady jako svoje boty, měl by nás najít do dvaceti minut.“ Mike poodešel a začal vytáčet číslo. „ Neboj Kingu, pomůžeme ti“ šeptala mu do ucha a hladila ho po zlatově lesklém krku. Potom se rozhlédla a uviděla v malé dálce potůček. „ Je tam voda a stín!“ Vstala a chytla ho za otěže „ Pojď Kingu je to jen kousek! To zvládneš, jen vstaň, dokážeš to, vstávej!“ Křičela mírně a tahala za otěže. King otevřel oči, podíval se na ní a pokusil se postavit. „ To je ono Kingu! Zvládneš to!“ King se pomalu, ale jistě postavoval. „ Výborně to je ono!“ Kinga to povzbudilo a dokázal se postavit. „ Bezva! Miku, pokusíme se dojít k tomu potůčku, než se veterinář dostaví.“ Mike chtěl něco dodat, ale když se otočil, Anet s Kingem už byli na cestě. Jeden krok, druhý, třetí a bylo to! King se zhroutil k zemi. „ Kingu!“ Aneta si k němu zase klekla „ Ne, ne vstávej, dělej! Ty to zvládneš, jenom vstaň! No tak vstávej Kingu!“ povídala si pro sebe a chtěla mu nějak pomoct. Než stačila něco udělat, už k ní přijíždělo auto s veterinářským logem. Veterinář se jmenoval Brown. „ Udělám, co bude v mých silách.“ Potom si otevřel svůj kufřík a vytáhl injekční stříkačku. Nejspíš v ní byly antibiotika. Na Kingově krku udělal kopeček a injekcí do ní zajel King se trošku polekal, ale měl málo síly, aby proti tomu něco udělal. Potom Anet vyslal pro vodu a polil ho po hlavě. King se lekl, chtěl tu vodu vypít, ne ji mít na hlavě. Začal srkat, ale usrkl tak maximálně písek. Začali ho tahat za vazák, King se chtěl postavit, ale jakoby mu to nešlo. Když se postavil, kulhal a snažil se, nenašlapovat ani na jedno kopyto, což bylo divné. „Musíme ho co nejrychleji odvést na veterinární kliniku. Nejprve mu, ale zajdi znovu pro vodu Anet.“ Aneta vzala kbelík a utíkala pro vodu. Za chvíli byla zpět a nemusela ani čekat King se veterináři vytrhl a začal rychle pít. Ve kbelíku potom nezůstala ani kapička vody. Po té ho veterinář naložil a chtěl nastoupit, ale Anet ho zastavila. „Vy nás nevezmete s sebou?“  Veterinář si nastoupil „ Pokud chcete..“