Kapitola 14

Aneta byla celé dny zamčená svým otcem a ještě ji vzal mobil, když jí napsal Mike, Jeremy mu napsal bez Anetiného vědomí: Už tě nikdy nechci vidět!! Jsi hrozný!!  Mezi tím Anet vymýšlela plán jak utéct, ale její táta k ní co pět minut chodil. Potom ji napadlo, co kdybych odemkla sponkou, až táta nebude doma?? To by šlo!! Vždycky mi chodí říkat, když jde pryč… super jen ještě najít tu sponku. Prohrabávala šuplíky až do dna, ale ne a ne najít sponku. Potom si vzpomněla na starý kancelářský stolík. Povedlo se! Sice malá a trochu rezavá sponka, ale našla! „ Anet!?“ Jeremy stál za dveřmi a čekal, až se Aneta ozve. „Co je?!“ Křikla a rychle schovala sponku do knížky. „ Jedu nakoupit a za pět minut jsem zpět jo a pro jistotu si vezmu klíček od tvého pokoje, aby ses k němu nějakým zázrakem nedostala.“ Yes!! Pomyslela si Aneta. „ Dobře!“ Když slyšela, jak její táta vytahuje klíček od dveří jejího pokoje a jak zabouchl dveře, mohla jít na věc. „No tak! Prosím otevři se!“ Říkala si pro sebe, když se pokoušela odemknout dveře. Dlouho jí to trvalo. Nakonec něco cvaklo… Vytáhla sponku, ale ta byla rozlomená na půl. Otočila se, ke dveřím opřela se a klesala dolů. Potom se třískala hlavou o dveře tak silně, že se dveře otevřely a ona leknutím výskla. Bůh existuje!! Říkala si v duchu. Zašla si pro svůj mobil, klíčky a odemkla si dveře. Potom si to namířila na autobus. Nasedla do autobusu a jela na Western’s academi. Když ji Mike viděl, zamračil se a odkráčel do stáje. Anet se podivila a šla za ním. „ Co tu chceš?!“ Vyvalil na ni když za ním přišla do stáje. „ Ahoj, já.. já myslela že budeš rád, když přijedu..“ Mike se tiše zasmál „ co že sis myslela?! Dala jsi mi kopačky!!“ Anet ho chytla za ruce „ nedala!! Jeremy mi zabavil telefon!! Já.. já vůbec nevím co psal, co na něm dělal!! Prosím, věř mi!!“ Mike se, ji vyškubl „Máš důkazy?“ Aneta sklopila hlavu… dala mu nečekaný polibek „ Miluju tě!! To je ten důkaz, ale jestli o něj nestojíš, odjedu.“ Řekla smutně. Mike mlčel. Aneta zesmutněla, otočila se a byla připravena k odchodu. Mike ji, chytl za ruku. „Věřím ti, protože tě taky miluju!!“ Aneta se otočila a objala ho. „ Nechceš se projet?“ Anet se podívala po boxech „ Jo, ale musíme najít Kinga. Nevíš kde je?“ Mike na se na ni podíval vzal ji za ruku a zavedl ji k Veroně. „Dneska v noci se to má narodit…“ Aneta se zadívala na kobylu a dodala „ Dneska v noci mám narozeniny…“ Mike se usmál „ To je dobře, bude tvoje. Jo měli bychom jet. Za chvíli končí vyjížďky.“ Řekl a ukázal na krémově zbarvenou klisničku jménem Haloha. „ Vezmi si Halohu, já si vezmu Figara.“ Aneta přikývla hlavou a za pět minutek už byli oba před stájí a nasedali. Vyjeli tryskem kupředu. „ Kingu!!! Kingu kde jsi!!“ Volali, ale bez odpovědi. Už jezdili po okolí celé dvě hodiny, ale pořád nic. „ Anet budeme se muset vrátit. Už je hodně pozdě.“ Anet sklopila hlavu. Najednou, se cosi pohlo v křoví. „ Kingu?“ Řekla Aneta s nadějí v hlase. Pobídla Halohu a rozjela se směrem ke křoví. „Kingu jsi to ty?“ Nic. Zavládlo obrovské ticho. Koně znejistěli. Z křoví vylezlo štěně vlka. Bylo slabé a unavené. Pláclo sebou o zem a přestalo se hýbat. Aneta sesedla a vzala si ho do náruče.

„ Anet neber to štěně. Co když je tu jeho máma? Srovnala by nás se zemí.“ Anet pohladila malého vlčka a řekla „ Kdyby tady byla jeho máma už by po nás šla. A navíc to štěně by nebylo tak zesláblé, kdyby tady někde byla.“ Odvezli ho domů a rozhodli se hledat Kinga zase zítra.