Kapitola 1

Kapitola 1

Už jsou to dva roky, co Mika s Anet rozdělili policisté. Snažil se jí vyhledat podle její sim karty, ale tu někdo zablokoval. Nevěděl kam Anet přesně odvezli, aby ji mohl navštívit, když se ptal na policejní stanici, řekli mu jen, že to není jeho věc. Zbyla mu po ní jenom žiletka, kterou nosil na krku den, co den aby nezapomněl. Vždy když trénoval Tryska, vzpomínal na dobrodružství, které spolu zažili. Trysk se stal krásným mladým fríským hřebečkem s lysinou a ponožkami. Uměl chodit na lonži už od osmi měsíců a teď skáče metr padesát v parkůru. Mike s ním plánuje jet na hobby soutěž v okolí a natřít to všem těm holkám, které si z něj už od malička dělají srandu, že jezdí na koních. „Miku?!“ Volala přez stáj Mikova máma. „Ano mami?!“ Ozval se z Tryskova boxu při hřebelcování. „Vezmeš jednu holku ven ano?!“ Mike vylezl ze stáje a v uliče uviděl mámu a po jejím boku dívku zhruba jeho věku s lesklými černými vlasy až po pas a ve značkovém jezdeckém oblečení. „Dobře… Ať si vezme třeba Halohu, sedlo a takové věci najdeš v támhleté sedlovně za rohem. A za… třicet minut sraz venku.“ Řekl a změřil si holku pohledem. „Samozřejmě, já jsem Mia.“ Mluvila tichým sebevědomým hlasem. „Těší mě, Make.“ Houkl z boxu a dál se věnoval Tryskovi. Za půl hodiny už stáli venku s Tryskem a Halohou připravení vyrazit. „Kudy pojedeme?“ Zeptala se s přímým pohledem do jeho očí. „Asi kolem jezer a zpátky, jeto celkem daleko a já potřebuji udržet Tryska ve formě, takže pojedeme půl hodiny ve svižném klusu a zbytek cvalem. Nevadí?“ Řekl a sklopil zrak do Tryskové hřívy. Mia s rozpaky nevěděla co má říct nebo se omluvit, pak se zmohla jen na ubohé „ne.“ Jeli svižně podle plánu a Trysk si podle všeho vyjížďku užíval. „Páni! Tady je to krásné!“ Vydechla ze sebe Mia při pohledu na rozlehlou louku s několika jezery plnými křišťálové vody. „Já vím…“ Mia zastavila. „Co ti je? Udělala jsem něco špatně nebo nejedu moc rychle?“ Mike otočil Tryska se smutkem ve tváři. „Ale ne jsi dobrá jezdkyně… To je osobní a na dlouho.“ Mia k němu popojela a koutkem úst se usmála „mě to můžeš říct, věř mi, jsem jako hrob.“ Mike uvažoval, ale nakonec to zamítnul. „Ne už o tom nechci mluvit. Radši pojedeme, je to ještě kus cesty abychom to tady objeli a vrátili se.“  Otočil se zpátky a pobídl Tryska ke cvalu. Mia posmutněla a pak poslušně jela za ním.  Pak Mikovy zazvonil mobil. Když otevřel pouzdro svého smart phounu stálo tam:

Máma: Tak co? Není úžasná?! Poslala jsem ji s tebou úmyslně tak se snaž!

Mike nevěřil svým očím a rychle odepsal: „Mami! Já na Anet nikdy nezapomenu a navíc nemám čas na randění s nějakou holkou! Musím se připravovat na závody, však víš! Už jsme v půlce tak zatím!!“ Potom ho se vztekem narval do kapsy a rozjel se ještě rychleji než před tím. Asi po deseti minutách mu znova zazvonil mobil.

Máma: Ale prosím tebe! Co když už Anet nikdy neuvidíš? To pak budeš do smrti sám? A navíc Mia má tátu jako ředitele banky a máma vlastní polovinu domů ve městě! Miku měj rozum! Dneska už to jsou přesně dva roky! Bůh ví kde teď je nebo co dělá!

Mike už to nevydržel, chtěl od všeho toho kolem něho utéct, ale nemohl. „Mio? Jak dlouho jezdíš?“ Mia zbystřila „no… asi šest let, proč?“ Mike se otočil v sedle „no že bychom si mohli zatryskat…“ Mia se rozzářila „dobře! Ještě mi nikdy ve stáji nenabídli tryskat, ale doma se Sofii jsme tryskali v kuse… a to i na cizích koních co se nám pásli kolem domu.“ Mike se koutkem usmál „fajn ale pozor! Haloha je celkem rychlá a ne moc dobře se jí chytá tak se prosím drž a kdyby něco křič!“ Řekl vážně a pobídl Tryska kupředu. Trysk hned vyrazil rychlým tryskem a Haloha taky. Na chvíli Mike úplně zapomněl, že s ním je Mia. Pobízel Tryska pořád víc, pak už vnímal jen Tryskův dech, zapomněl co se děje a naslouchal bušení svého srdce. Něco ho z toho ale vyrušilo. Znělo to jako křik, vzdálený ale přesto hlasitý. Potom se vrátil do reality a zjistil, že to křičí Mia. Okamžitě Tryskovy přitáhl otěže. „Mio, jsi v pořádku?!“ Když se otočil, Mia visela Haloze na zpoceném krku a pomalu klouzala na zem. Když i Haloha zastavila, svezla se na zem úplně. „Jo… Asi… určitě… jsem…“ Oddechovala ležíc na zemi. „Co se stalo?“ Mia se pomalu postavila a vyskočila zpátky do sedla. „Když jsi zrychloval, Haloha tě chtěla asi předběhnout a Trysk vykopl no a Haloha začala kozlovat a když dala tři, chtěla jsem to vzdát, ale ona se rozběhla zase za tebou. Ty jsi to necítil myslím, jak vykopnul? A vůbec, ty jsi mě neslyšel? Volala jsem na tebe už nějakou chvíli.“ Mike jí stručně řekl, že na chvíli přestal vnímat, protože myslí na jednu hrozně dobrou kamarádku a neví kde teď je.