Kapitola 11

Kapitola 11

Druhý den jela s tátou do Western’s academi. Jakmile dojeli, vítal ji opět George a tentokrát vedl i koně. „ Ahoj! Jak se máte? Tentokrát nemáte Kinga jak, vidím“ řekl a podal tátovi ruku na uvítanou „ já jsem Geogre těší mě, jsem majitel Western’s academi.“ Řekl a mile se usmál. „ Dobrý den já jsem, Jeremy Setr taky mě těší. Máte to tady moc hezké, nemohla by se Anet na někom projet?“ Anet se na něj s údivem podívala. Tohle vůbec nečekala a taky to nebylo v plánu. „ Jistě, může si vzít tuhle vranou klisnu Veronu. V sedlovně najdeš sedlo a uzdu pod štítkem Verona. Pošlu s tebou Mika. Bude na tebe dávat pozor Verona občas tak radostně povyskočí, až to dopadne blbě.“ Řekl George a podal Anet Veroniné vodítko. Anet na tátu zírala, jako by jí dal George bůh, ví co. „ No co je? Do Moncheri tě pustit nechtějí tak si zajezdíš alespoň tady a navíc s tebou pošle i nějakého kluka.“ Řekl Jeremy a rošťácky na ni mrkl. Anet se otočila a odkráčela do stáje. Verona šla ladně a poslušně. Když byla Verona nachystaná, šly kolem jejího boxu Markéta, Andrea a Natálie. „ Ahoj Anet, myslím, že máš co vysvětlovat.“ Tak jim Anet vysvětlovala dlouhý příběh a v tom přišel do stáje Mike se Shirasem. „ Holky je tu někde Anet s Veronou?“ Anet otevřela naplno dveře boxu a vyšla ven. „ To jsem já“ šla k Mikovy, ten ji podal přilbu. „ Tak jedem“  řekl a mile se na ni usmál. A v tu chvíli si Anet myslela, že to co před ní stojí je anděl. Mike měl mírně pihovatý obličej, tmavší vlasy, vybělené zuby a nádherné modré oči. Jeli v klidu a celou cestu si o sobě povídali. „ Takže tě do Moncheri nechtějí pustit?“ Anet se na něj podívala a zakývala hlavou „ Ne, nechtějí. Nechápu, jak mohli věřit takovým nesmyslům! Bože, co jsem komu udělala.“ Řekla a rozjela se cvalem kupředu. „ Počkej na mě!“ křikl za ní „ já bych tomu nevěřil.“ Dokončil větu, když ji konečně dohonil. „ Nechceš si na chvíli odpočinout? Znám dobré místo s výhledem, myslím že je nedaleko odsud.“ Usmál se na ni mile, „ Tak dobře“ Odpověděla Anet. Když dojeli na místo, Anet žasla úžasem. Mezi stromy byl krásný výhled na krajinu, byl tam pařez, na který se dalo sednout a kolem stálo deset stromů, mezi stromy byly mezery a šel vidět krásný západ slunce. „ To..to je krása!“ Vykoktala ze sebe   „jak jsi na takové místo přišel?“ Ptala se s údivem. „ Jednou jsem tu zabloudil na koni, stmívalo se a já nevěděl kudy, kam a rozhodl jsem se sem zajet podívat a pak jsem trefil domů. “ Řekl, seskočil a přivázal koně k malé břízce, Anet udělala totéž. Posadili se na pařez, koukali do dáli, povídali si o koních a ukazovali na různá města. „ Támhle je Moncheri.“  Ukázala Anet na malý čtvercový statek. Na chvíli se Anet nechala unést do doby kdy bylo všechno v pořádku a kdy s Bety běhala po loukách. Po tvářích se jí rozjely slzy. Mike ji chytil kolem ramen a přitisknul k sobě.  Anet se na jeho rameni cítila v bezpečí. Nechtěla se od něj už nikdy odtrhnout. „ Víš ty co?“ Řekl pak Mike „ dáme si závod zpátky“ zvedl se a pomohl jí vstát. „ Tři, dva, jedna teď!“ Křikl v zápětí. Oba běželi ke koním, ale Anet se nedařilo rozvázat uzel, když ho konečně rozvázala, Mike už pobízek koně do klusu. Rychle se vyhoupla do sedla a pobídla Veronu do trysku. Mike byl už pár metrů před ní. „ Tak to ne“ šeptala si pro sebe, zkrátila otěže a položila se na koně jako pravý žokej. Verona ucítila, že nese méně zátěže a na další pobídku zrychlila ještě víc a pomalu se blížily k Shirasově zádi. Ještě víc se postavila do třmenů a pobídla Veronu, ta zrychlila ještě víc a už byla u jeho hlavy. Mike se na ni udiveně chvíli díval a najednou se před nimi objevil pařez. Verona skočila ladně a Anet se pěkně zhoupla v sedle, ale Mike nedával pozor a překotil se v sedle jak pytel brambor. Teď vysel Shirasovi na krku a Shiras zpomaloval. Anet využila situace a pobídla Veronu. Mike se konečně vyškrábal do sedla a pobízel Shirase vší silou, ale bylo pozdě, Verona s Anet projeli bránou a vítězně kráčely do stáje. „ Počkej! Jak to děláš?“ Anet se na něj podívala „ co myslíš?“ zeptala se ho s úsměvem. „ To v tom trysku. Vždyť víš, jak jsi mě dohonila.“ Anet otočila oči v sloup „ co já vím, Verona je prostě dobrá.“ Řekla Anet a v zelených očích se jí zablýsklo. Mike se ale nevzdal, šťouchl do ní loktem a usmál se na ní tím svým úsměvem. „ Fajn, zkrátíš otěže, postavíš se do třmenů, posuneš těžiště dopředu a pobídneš. Víc ti neřeknu.“ Odvrátila od něj pohled a odklusala s Veronou do stáje.