Kapitola 10

Kapitola 10
Jeli svižně po lesní vyšlapané cestičce. Když vyjel z lesíka, ocitl se ve vesničce a pokračoval doleva. Při pohledu na louku vedle něj, se mu začaly honit hlavou všelijaké myšlenky. Znovu před sebou viděl celou scénu s Anet a tak nad tím zakroutil hlavou a rozjel se cvalem. Shiras cválal rychle a užíval si to. Hříva mu vlála ve větru, nozdry doširoka otevřené a rychlost, kterou běžel kupředu, tohle už dlouho s jezdcem nezažil. Pomalu a nenápadně přecházel o trysku, jenže Mike mu to zarazil a tak jel jenom cvalem. Za nějakou tu minutku už vjeli za bránu Moncheri a krokovali směrem ke stáji. „Dobrý den!“ Štěkl na nějakou ženu, mířící do stáje. Žena se s trhnutím otočila a usmála se „dobrý den! Lea Setrová“ řekla v zápětí a podala Mikovy ruku na uvítanou, ten ji s radostí gesto opětoval a sesedl z koně. „Máš moc pěkného koně Miku, Fjord? A proč jsi sem k nám přijel?“ Mike pohladil Shirase po nozdrách a dodal „Děkuji, ano je to Fjord. Přijel jsem se zeptat, jestli nevíte kdo tady v okolí vlastní Andaluského koně?“ Lea nasadila mírně podezíravý pohled a chvíli přemýšlela „no, vím o jedné dívce. Prožila si toho dost a ten kůň byl její záchrana. Je ustájený tady, můžeš se jít klidně podívat, ale toho Fjorda necháš venku. Uvaž si ho támhle.“ Odpověděla a ukázala na uvaziště ve westernovém stylu s vodou i senem. Mike ji úsměv opětoval a odkráčel se Shirasem k uvazišti. Za malou chvíli už procházel stájovou uličkou a prohlížel si koně všech možných barev a plemen. Po chvilce se ozvalo zdivočené řehtání a výkřik. Leknutím sebou škubl a podíval se tím směrem, pak už se nic neozývalo a on se vydal zjistit co se stalo. Zastavil se u boxu Andaluského koně. Jmenoval se Diablo a měl tři roky, majitelka Anet Setrová… Mike na cedulku koukal jako na zjevení. Pak se od ní odtrhl a podíval se do boxu. Před ním stálo tak nádherné zvíře, že by to mohl být anděl. Dlouhá hříva se pohupovala v mírném vánku, pod kůží měl velmi zřetelné svaly, nohy měl velice silné a krásně stavěné. V jeho očích se rýsovala odvaha a sebevědomí, mimo to ale i pocit viny a strach. Když okoukal koně, podíval se do boxu a všiml si dívky, ležící v bezvědomí vedle boku koně a kolem ní rozházené kartáče. Hned otevřel box a vzal ji do náruče. Položil ji na seno a postříkal kapičkami vody. Dívka leknutím otevřela oči a pomalu se posadila „kdo jste?“ Řekla a prohlédla si ho od hlavy k patě. Mike v duši zářil štěstím, bylo k neuvěření, že ji konečně potkal. Nejraději by ji objal a všechno ji řekl, jenže ona si nepamatovala kdo je. „Já jsem Mike. Anet ty si na mě nevzpomínáš?“ Zeptal se rychle, Anet sklonila hlavu a chvíli přemýšlela. „Ne Miku. Nevím, kdo jsi.. Ale díky za starostlivost. Tohle je Diablo, můj kůň a.. a odkud mě znáš ty?“ Podívala se na něj zvědavým pohledem „to je na dlouho.. Promiň, já už musím jít, ahoj!“-„Počkej! Řekneš mi to někdy? Zajímá mě to, poslední dobou si nepamatuju vůbec věci z minulosti a zajímalo by mě proč.“-„Jo řeknu, ale musíš mi dát svoje číslo.“-„Jo, žádný problém.“ Pak vytáhla mobil, něco na něm naťukala a podala mu ho. Mike si číslo opsal, vrátil ji mobil a rozloučil se. Nemohl se už dívat na to, jak si jeho holka nepamatuje kdo je. Odvázal Shirase a nasedl. Když se rozjel pryč, zastavil ho něčí hlas „prohrál jsi Miku! Anet si na tebe nepamatuje a nikdy nebude!“ Otočil se v sedle, stál tam Jeremy a ďábelsky se zasmál. „To si jen myslíte!“ Odpověděl si spíš pro sebe a odcválal pryč.