Kapitola 10

Kapitola 10

Anet s Kingem běželi ani neví kam. King začal frkat a stále zpomaloval. Anet už vážně začala panikařit. V té nejhorší chvíli co mohla být, ale King zakopl o kořen a oba spadli na tvrdou zem. Pád byl tak tvrdý, že omdlela. Když se probudila, ležela ve své posteli a nad ní stál táta. Prudce vstala, ale zatočila se ji hlava a proto si zpět lehla. „ Ahoj Anet, tak už jsi vzhůru. Jak ti je?“ řekl, a podal ji horký čaj s medem a namazaný rohlík. „ Ahoj, je mi jako kdyby mě převálcoval buldozer.“ Řekla a s těží se posadila „ kde je King?!“ Zeptala se polekaně. „ Ve stáji, máš, pořádný průšvih Anet policie mi všechno řekla. Jak jsi toho koně mohla jen tak sprostě ukrást?!“ Anet se na něj podívala vyčítavým pohledem  „Co prosím?! Neukradla jsem ho! Jak něčemu takovému můžeš věřit?!“ Chtěla to ze sebe vykřiknou, ale protože měla v puse rohlík tak to znělo nějak takhle: „Po ploním?! Nenuklala mem ho! Lak muleš něšemu takomému vělit?!“ Když polkla zopakovala celou akci znova. Potom se na otce podívala a potom ji došla trpělivost převlékla se, a práskla za sebou dveřmi tak silně, že to znělo jako kopnutí nějakého koně. Vydala se do stáje, i když byla celá slabá a vyčerpaná. Foukal velmi silný vítr a vypadalo to, že začne pršet. Celá zmrzlá a naštvaná otevřela dveře stáje a vydala se k boxu Kinga. „ Kampak?! Ty tam nesmíš!“ Zastavila ji instruktorka. „ Já jsem, ale zaregistrovaná v klubu! Mám, právo jít do stáje neplatím tady 500 korun měsíčně pro nic za nic!“ Vyhrkla na ni Anet, potom se, ale zase stáhla zpátky a cítila se hrdá pro svoji odvahu. „ Jo? Tak počkej!“ Na chvíli zalovila v kapse, vytáhla děravou peněženku a z ní pak 500 korun. „Na! Teď už je máš zpátky a nemusíš sem vůbec chodit! Ukradla jsi koně! Nepustíme tě tam ani, kdyby šlo o život těch koní!“ Řekla, žduchla Anet do toho sychravého počasí a dodala: „Zlodějku tu nepotřebujeme a na Kinga můžeš zapomenout!“  A zabouchla za sebou dveře od stáje, ještě šlo slyšet, jak klíč projel klíčovou dírkou. Anet kopla do dveří a naštvaná odkráčela zpátky domů. „To už jsi zpátky? Já myslel, že tam strávíš zbytek dne.“ Řekl táta když, ji otevřel dveře. „ Nech mě být!“ zamumlala si pod nosem a odkráčela do svého pokoje, kde pořád stál na nočním stolku tác s rohlíky a čajem. Lehla si do postele a jen tak zírala na strop, než si uvědomila, že jí bolí celé tělo. Vytáhla z šuplíku v nočním stolku tabletky proti bolesti. „ Nejprve instruktorka a teď ještě tohle“ mumlala si pro sebe a spolkla tabletku, potom si vzala fotku Bety a rozhodla se s nikým nemluvit.